O zlatě

Zlato – aurum, zn. Au

Měrná hmotnost 19,3 g /cm3; bod tání 1 064 °C; barva zlatožlutá. Zlato se vyskytuje v přírodě často ryzí, jako zrnka nebo šupinky, a to buď v křemenných žílách, jež prostupují různými horninami, anebo v náplavech, které vznikly zvětráním a odplavením zlatonosných hornin. Ve větších valounech se vyskytuje velmi zřídka. Ryzí zlato je měkké (tvrdost 2,5) a používáním by se velmi opotřebilo; proto se k výrobě šperků vytváří tavením slitiny s jinými kovy. Tím se zvýší tvrdost a pevnost zlata, sníží se bod tání a získají se různě zbarvené slitiny. Obsah (množství) drahého kovu ve slitině se uvádí v tisícinách; 1 000/1 000 je zlato ryzí. Dřívějším měřítkem zlata byl karát; ryzí zlato se rovná 24 karátům (1 karát = 41,66 tisíciny )

Diamant

Je chemickým složením uhlík, C. Název pochází z řeckého adamas = nezrušitelný, nepřemožitelný. Krystaluje v krychlové soustavě. Má tvrdost 10, hustotu 3,52 g/cm3 a index lomu n = 2,4195. Je dokonale štěpný podle ploch osmistěnu.
Diamant je jedním nejvzácnějších drahých kamenů. Byl znám již v nejstarších dobách. Píše o něm římský přírodovědec GAIUS PLINIUS STARŠÍ, ačkoliv Římané znali jen diamanty nepatrných rozměrů. Dochovaly se různé ústní tradice a pověsti o objevech a osudech starých indických diamantů, i když většina známých, velkých a historických diamantů byla nalezena teprve začátkem 17. století. Co vlastně diamant je, zůstalo však dlouho záhadou. Slavný anglický fyzik ISAAC NEWTON vyslovil teprve roku 1675 domněnku, že diamant je hořlavina. Přivedli jej k ní silný lom světla diamantu. V roce 1694 se rozhodli Italové AVERANI a TARGIONI pro pokus, při němž diamant spálili. Teprve anglický chemik H. DAVY (1778 – 1829) dokázal, že diamant je uhlík.

Komentáře nejsou povoleny.